Chovná stanice dlouhosrstý vipet
Kde začít?
Jsme peskaři, s pejsky žijeme celý život. Měli jsme úžasného Dalmatina Maxe, který s námi k naší velké radosti, žil celých 16 let a prakticky vychoval naše oba syny. Když nás opustil, bylo od prvního dne jasné, že pejska k životu potřebujeme a tak jsme přemýšleli jakého pořídit po Maxovi, aby nebyl jen náhražkou, ale aby byl opět tím zlatem, co byl náš Maxík. Bohužel ale nějak nešlo jít do stejného plemene, Maxík byl jen jeden. Znali jsme krátkosrsté vipety, líbila se nám jejich sportovní stránka a neuvěřitelně milá povaha. Jednoho dne jsme četli článek, který krásně vystihl jejich povahu, v článku stálo: „ Je to nad pomyšlení milý pes.“
Začali jsme hledat vhodnou chovnou stanici a narazili na stránky paní Beatrice Slavíkové, která do české republiky v roce 2002 přivezla nádherné plemeno Dlouhostrstého vipeta a bylo rozhodnuto. Stačilo se jen podívat do krásných hlubokých očí těchto psů a vše bylo jasné a tak jsme si počkali cca rok, než se narodila naše princezna vlastním jménem Hillary Clinton Beami Šahrak, překřtili jsme jí na Hillušku a od té doby dělá náš život krásnější.
Jak rostla, stále více nás udivovala svou milou povahou. Nyní přistoupím k superlativům, ano čtete správně superlativům, naše pesinka je totiž jedním slovem šprtka.
Je milá, poslušná, pozorná, ohleduplná, chápavá, přátelská k ostatním pejskům, neštěkavá, tolerantní, neuvěřitelně dekorativní, na gauči jí to sekne a na ulici se za ní každý otočí, což je pochopitelné, je totiž krásná. Nebylo nutné ji něco učit, vlastně stačilo jednou říct a hned pochopila, co se od ní chce. Miluje naše děti, děti všech našich přátel, naše babičky, naše dědečky, všechny přátele i kamarády z procházek. Dokáže s hodiny běhat za létajícím talířem a chytat jej za trysku, stejně tak miluje i tenisák, klacíky a různé klády, na kterých ráda běhá a přeskakuje je. Je na naší rodině neuvěřitelně závislá a je nám stoprocentně oddaná. Někdy má chování aristokratické madam a někdy je to letící koule, která předhoní každého pesana.
Strašně ráda honí veverky, patrně si myslí, že je veverka a snaží se šplhat na stromy a diví se že to nejde.
Vodu ale rozhodně nemusí, když s našimi kamarády pejsky jdeme našim oblíbeným parkem Stromovkou, většina z nich jakmile se přiblížíme k vodě, okamžitě do ní skáče a s radostí plave, naše pesinka sedí způsobně na břehu s aristokratickým výrazem který praví: „ počkám, až z té špinavé vody vylezete a pak s Vámi půjdu zase běhat, ale to ráchání nechápu, cožpak nemáte doma čisťoučkou vanu?“. Stejné je to s deštěm a blátem, to teda také opravdu nemusí, je to prostě princezna.
V lese je naprosto perfektní a pošlušná, nikdy se od nás nevzdálí max na 20m a stačí jen jedno zavolání a hned je zpět s výrazem: „ neboj já se neztratila, jen jsem se začuchala.“
Doma je strašně hodná, nikdy nic nezničila, pokud nejme, doma sdílí náš gauč (nebo postel) s našimi dvěma kočičkami a chrní tam spolu tak dlouho, dokud nepřijdeme.
Jak nám Hilluška rostla, tak jsme stále více obdivovali jaké je to bezvadné plemeno a proto jsme se rozhodli, že založíme chovnou stanici a pro Dlouhosrtské vipety něco uděláme. Je to málopočetné plemeno a dle našeho názoru stojí za to, aby těchto pesanů po loukách a parcích běhalo víc a počet jejich příznivců stoupal.
Andromeda Terra